Je po půlnoci.
Blikající světlo monitoru
naplňuje
tajemnou modří můj tichý svět.
Klika na dveřích
odráží jeho pulzující svit
jako osamocená hvězda
na jižní obloze.
Lustr na stropě mi připomíná
měsíc
v úplňku.
Kurzor letí po počítačovém
monitoru
jako rozpustilý asteroid.
Čas a prostor mizí.
A já jsem pomalu,
aniž bych si toho byl
vědom, vtahován
do černé díry
informační
galaxie.

(Petr Škrla, Hledání)