Jeden švýcarský lékař tvrdí v jedné své knize: když člověk neřeší základní otázky života, utrpí duševní zranění, trauma.
A pokračuje: my na Západě jsme se vzdali Boha. Nepopíráme ho, ale ani mu nepatříme, ano – nechceme ho. Proto jsme nemocní na Boha – tomu věřím i já.
Když všude slyším: „Moderní člověk se o Boha nezajímá!“ mohu jen odpovědět: „Potom je to s moderním člověkem špatné! Sám přece patřím mezi moderní lidi a o Boha se zajímám. Přesto si nemyslím, že bych patřil do muzea. Ale když se moderní člověk vážně nezajímá o své spasení, je to velice zlé.“ Použiji takový docela jednoduchý příklad:
Představte si kuchařského učně. Jednoho dne o něm jeho šéf prohlásí: „Ten kluk se o kuchařinu vůbec nezajímá.“ Ptám se: „Tak o co se zajímá?“ Šéf mi odpovídá: „O gramodesky a děvčata.“ „Aha,“ říkám, „tak se tomu mladému musíte přizpůsobit a ode dneška s ním mluvit jen o deskách a děvčatech.“ – „Ne, ne!“ odpovídá šéf, „když se ten kluk o kuchařinu nezajímá, tak se minul povoláním!“
Naše povolání je stát se Božími dětmi. A když se o to moderní člověk nezajímá, tak se jako člověk minul povoláním. Nemá smysl s ním mluvit o všem možném a nemožném, co ho snad zajímá...

(Wilhelm Busch)