Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři... Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“
(Bible - Numeri 21,4-5)
Způsob, jakým nahlížíš sám na sebe nebo na problém, kterému čelíš, může rozhodnout o tvém vítězství, či porážce.
(Karel Řežábek)
Předposlední stanice reptání
Malomyslnost je předposlední stanicí reptání. Do tohoto bodu dojdeme, pokud se z dynamiky reptání nevymaníme včas. Potenciál k službě, který jsme v sobě měli, z nás reptání vysaje anebo ho vybijeme ve vzpourách a konfrontacích.
Čtení Písma a vlastně i křesťanství samo už nás nebaví, je to „nuzná strava“… Koroze evidentně dosáhla takového stupně, že zcela reálně hrozí poslední stadium: duchovní „skomírání“ po zbytek života anebo „rychlá smrt“ – naprosté ochladnutí, ztráta zájmu o cokoliv duchovního, odchod do světa, konečná…
Je odsud ještě vůbec návratu? Ano, je – pokáním, návratem zpět na místo, kde jsem sešel z cesty. To je jediný způsob, jak se lze z reptání vymanit.
(Reptání a duchovní koroze, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014)