Za clonou slz se mnohdy štěstí skrývá,
za úsměvy též mnohá bolest bývá.
Často se smějeme, když srdce krvácí
a radujem se mnohdy při pláči.
Tak je to v životě, co štěstí rozdává,
tak je to častokrát, když člověk prohrává.
Radost se střídá s žalem jako čas,
co někdy slunný, jindy temný zas
a my jdem v slunci šťastni tak,
jak svobodně si létá pták.
Pak bouře přijde náhle zcela,
kdy potemní den za večera
a naše srdce v čase tísně
zapomene na všechny písně,
co životem nás provází,
když vůbec nic nám neschází.
Úsměv a slzy, bolest, štěstí
na jednom stromě umí kvésti.
Jak větve pnem se vzhůru k žití.
Ať slunce dlouho nám vždy svítí.

(František Bukvaj, Vyznání životu)