Jednou z nejtěžších, ale přitom nejrealističtějších pravd v knize Jób je, že pokud budeme věřit v Boha a sloužit mu, neochrání nás to před bolestí. Kdyby byl Jób špatný člověk, považovali bychom jeho utrpení za spravedlivé a zasloužené. Kdyby to byl obyčejný člověk, možná bychom si pomysleli: „Chudák, ten má ale smůlu. Ale takový je život.“ Jób však trpí právě proto, že je dobrý. Na jeho utrpení je šokující právě to, že si ho vůbec nezasloužil. Tato situace se opakuje. Mnozí z těch, kteří svůj život zasvětili službě druhým, ze všech sil bojovali proti nespravedlnosti, postavili se proti těm, kteří z ní těžili, nebo se postavili na stranu utlačovaných, trpěli víc než jiní. Toto nezasloužené utrpení je často svědectvím o jejich charakteru. Ty, kterým pomáhají, zaskočí takovýto projev šlechetnosti, soucitu a bezpodmínečné lásky.


(Jak čelit utrpení, Advent-Orion 2016)