Piš básně –
andělé mi zpívají,
to co cítíš a o čem sníš.
Ve svém srdci k Bohu
i lidem máš hned blíž.
Písmenka se v slova dají,
radost tobě i druhým udělají.
Ty Bože vedeš ruku mou,
jsi pro mne velkou oporou.
Je-li ti těžko, vezmi pero
a začni psát –
bude ti lehčeji
a u srdce tě bude hřát.
Napíši, jak rád mě Bože máš,
že mi v každé chvíli pomáháš.
Nevím jak jíti dál –
„dívej se k nebi“ povídáš.
I beze slov vím,
co v tvém srdci je –
ponesu tě na rukou
a poznáš ve mně
věrného přítele.
Co je dnes velká tíž –
po čase jako pírko bude již.
Sílu a víru větší máš,
když na mne se spoléháš.
Odměnou básnička ti je
a ona pak napoví
koho na srdci jsi měla,
abys mu slova lásky pověděla.

(Eva Charvátová)