Dobré Jitro

dobrejitro.cz

I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády.
Bible - Jeremjáš 8,7

Lidé jsou na různé duchovní úrovni - nejvíc je jich na začátku a hodně jich je v koncích.
P. Kosorin

Dnes je sobota 25 květen 2019

Svátek: Viola

Zítra slaví svátek Filip.

předchozí další
Zobrazit kalendář
dobrejitro.cz

Autor: MV

Zobrazit

Čmelák

Mám rád návraty domů. Zvlášť když je teplý letní večer, jehož obloha se obléká do sladce růžových červánků. Po cestě z nádraží, alespoň tady – u nás v Polabí, se dá zažít vždycky něco zajímavého. Tak třeba včera jsem v příkopu zahlédl na květu bodláku nádherného čmeláka. Podle všeho měl ten brumlavý dobrák po šichtě a dřímal. Křidélka úhledně překřížená na zádech, hlavu zabořenou do květu, patrně snil svůj nektarový sen.
Opatrně jsem utrhl květ s tím, že čmeláka donesu malému synkovi, aby si jej prohlédl: nádherný sosáček, roztomile chlupatý zadeček, nohy skutečného bohatýra a jemně žilkovaná křehká křidélka, která tuto bručivou kouli dokážou zázračně zvednout k obloze. Ušel jsem deset kroků a čmelák se probral. Po dalších deseti krocích začal na květu předvádět komické tanečky. Točil se a točil dokola, stejně jako to dělají malí pejsci, když si honí vlastní ocásek. A po dalších deseti krocích se bručoun odrazil od květu a s drnčením helikoptéry odlétl zpět tam, odkud jsem ho odnesl. Úžasná podívaná!
Překvapen čmelákovou promyšlenou akcí záchrany jsem si vzpomněl na dva texty z Bible. Shodou okolností oba pocházejí od významných proroků. Izajáš si stěžuje, že vůl i osel – tedy ne zrovna výkvěty intelektu – poznají svého hospodáře, nebo alespoň místo, kde dostanou krmi. Ale Boží lid je občas tupější než dobytek.
Jeremjáš zase ukazuje na to, že ptáci poznají svůj čas i řád, podle něhož se ubírá jejich stěhovavý život. Ale Božímu lidu zřejmě unikají úplně ty základní věci z Hospodinova řádu.
Mému čmelákovi stačilo jen třicet lidských kroků, aby poznal, že se s ním děje něco nepatřičného a že „tahle cesta rozhodně není jeho“. Nelenil, zvedl se a vrátil se tam, kam bylo potřeba.
A tak si říkám, jak rád bych byl, když už ne zrovna volem, oslem nebo čápem, alespoň tím malým čmelákem, který pozná, když je unášen někam, kde nemá vůbec být…

(Petr Plaňanský, CKS Nymburk, Slovo pastýře)