Antifun
Před časem se u nás na FUN rádiu vysílal zajímavý pořad. Býval vždy v sobotu večer a jmenoval se „Antifun“. Lidé do něj volali, posílali SMS, mailovali a nechávali zahrát někomu, kdo jim způsobil něco špatného. Prostě „skladba za trest“!
Jednoho dne se celá naše rodina vracela ze zvláštní soboty. Bylo nám fajn. Poslechli jsme si hodně písniček, zajímavé kázání, potkali jsme spoustu známých, naše děti pobyly s kamarády. Ale náš nejstarší – už teenager – byl od rána naštvaný. S přáteli se vesele bavil, ale nám dával najevo, že jsme pro něho vzduch. Věděli jsme proč.
Všechno začalo hned ráno. Maminka děti vzbudila o trochu dříve se slovy: „Vstávejte, za chvíli vyrážíme na cestu. Oblečte si šaty, které jsem vám přichystala na židli.“
Problém byl v tom, že sváteční šaty v tom období už začínaly dráždit našeho nejstaršího – teenagera. „Mami, myslíš to fakt vážně, že si musím obléct ty otřesné černé tesilky?“ Maminka neměla čas s ním znovu začínat nekonečnou debatu o oblečení vhodném do sboru, o tesilových kalhotách a slušně oblečených dětech. Prostě jen řekla: „Jestli to chceš slyšet jasně, tak – musíš…“ a rychle zase odběhla do kuchyně, aby připravila snídani.
Uběhl celý náš den a my jsme se vraceli domů. Náš nejstarší syn se stále cítil nějak dotčený. Když si po příchodu domů konečně vysvlékl černé tesilky, začal se najednou jaksi potutelně usmívat.
Zasedli jsme k večeři a děti poslouchaly FUN rádio. Právě vysílali pořad „Antifun“. Najednou slyšíme hlas moderátora: „Náš kámoš z Bratislavy nám poslal SMS s tímto zněním: Zahrajte prosím skladbu za trest mým rodičům, neboť kvůli nim jsem dnes musel celý den chodit v černých tesilkách!“ Už si nevzpomenu, jakou skladbu nám tehdy zahráli. Vím jen, že jsme se náhle všichni rozesmáli a každý měl opět dobrou náladu.
