Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.
(Bible - Matouš 14,22-23)
Stíny vidíme v životě tehdy, když se odvracíme od slunce.
(neznámý autor)
Vytrvale pospíchejme k cíli. Dívejme se přitom na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry.
(Židům 12,1.2)
Bez starosti
Vlak zastavil v jedné malé vesnici a do mého kupé přistoupil malý, asi šestiletý chlapec. Slušně pozdravil a posadil se k oknu naproti mně. Choval se nenuceně a se zájmem pozoroval krajinu, kterou jsme projížděli. Nakonec jsem se svého malého spolucestujícího zeptal:
„Jezdíš často vlakem?“
„Ano,“ odpověděl.
Jeli jsme spolu už více než hodinu. Přejeli jsme po dvou vysokých mostech přes údolí a projeli jsme velmi dlouhým tunelem. Na chlapci nebyla vidět žádná bázeň. Stále spokojeně vyhlížel z okna.
Ještě jednou jsem ho oslovil:
„Ty se vůbec nebojíš cestovat sám vlakem?“
Chlapec na mne udiveně pohlédl:
„Čeho bych se měl bát? Tatínek je strojvedoucí a řídí naši lokomotivu. Celou trať dobře zná. Na příštím nádraží mu končí služba a půjdeme pak spolu domů na večeři.“
Nebylo divu, že se hoch choval bezstarostně. Seděl ve vlaku, který řídil jeho otec. Důvěřoval svému tatínkovi, že ho bezpečně doveze až domů.
„Jezdíš často vlakem?“
„Ano,“ odpověděl.
Jeli jsme spolu už více než hodinu. Přejeli jsme po dvou vysokých mostech přes údolí a projeli jsme velmi dlouhým tunelem. Na chlapci nebyla vidět žádná bázeň. Stále spokojeně vyhlížel z okna.
Ještě jednou jsem ho oslovil:
„Ty se vůbec nebojíš cestovat sám vlakem?“
Chlapec na mne udiveně pohlédl:
„Čeho bych se měl bát? Tatínek je strojvedoucí a řídí naši lokomotivu. Celou trať dobře zná. Na příštím nádraží mu končí služba a půjdeme pak spolu domů na večeři.“
Nebylo divu, že se hoch choval bezstarostně. Seděl ve vlaku, který řídil jeho otec. Důvěřoval svému tatínkovi, že ho bezpečně doveze až domů.