„Jak to děláš, že jsi takový klidný, vyrovnaný a soustředěný navzdory mnoha úkolům, které řešíš?“ zeptali se jednoho mnicha.

„Stojím-li, pak stojím,“ odpověděl, „jdu-li, pak jdu; sedím-li, pak sedím; spím-li, pak spím; jím-li, pak jím; piju-li, pak piju; mlčím-li, pak mlčím; dívám-li se, pak se dívám; čtu-li, pak čtu; pracuji-li, pak pracuji; modlím-li se, pak se modlím…“ Ale oni hned namítli: „To děláme také. Co však děláš navíc? Jaké je tajemství tvého života?“

Mnich zase opakoval: „Stojím-li, pak stojím; jdu-li, pak jdu; sedím-li, pak sedím; spím-li, pak spím…“ „To už víme, to přece všechno děláme,“ volali tazatelé.

Mnich však odpověděl: „Ne, to neděláte. Když stojíte, hned běžíte; když jdete, už jste přišli; pokud sedíte, hned zase vyskakujete; spíte-li, už se probouzíte, jestliže jíte, hned jste hotovi; pokud pijete, ani neokusíte; když mluvíte, hned odpovídáte; mlčíte-li, dostatečně se nesoustředíte; díváte-li se, hned všechno se vším srovnáváte; pracujete-li, úzkostlivě se staráte a pokud se modlíte, jste daleko od Boha…“

Podle staré tradice