Byt, ve kterém bydlí mladí manželé s dvouletou holčičkou, není moc velký. I když téměř všechny věci mají své místo, přece jen určitá část, ač nerada, sdílí prach na zemi s barevným kobercem. Proto se těší na umístění v nové skříni, která zatím v jednotlivých kusech čeká na složení opřena o stěnu ložnice.

Ve chvíli, kdy se mladý tatínek dává do práce přesně podle návodu, stane se jeho velkým nepřítelem čas. Ten den totiž odlétá na služební cestu, a tak s blížící se hodinou odjezdu roste i napětí v malém bytě. Montáž skříně se nedaří. Reakce tatínka a jeho slovní doprovod k práci je úplně jiný, než malá dívenka zná. I maminka je divná.

„Aničko,“ šeptá své všudypřítomné dcerce, „musíme jít stranou a být potichu, aby tatínek měl klid a dokončil, co je třeba.“

Aničce se ale nervózní tatínek vůbec nelíbí a situaci vyhodnotí naprosto jinak. Přece co nefunguje, jak by mělo, je polámané a musí se opravit! Co platí u hraček, platí i pro tatínka. Vběhne do ložnice a vykřikne:

„Tatínku, ty seš pokaženej!“

Co kdyby totiž tatínek o tom nevěděl, nechtěl se nechat opravit a zůstal tak napořád?

zmj