Každý má v světě jeden tichý kout
jak pták se vrací v tato místa,
kde zbavuje se tíže všechněch pout,
kde pramen čistý ze země mu tryská,

kde nebe modřejší je nežli jinde v světě,
kde paměť stromů naše dětství zná,
tam nejkrásnější kvítí ze všech kvete,
tam píseň mládí zní nám líbezná.

Tam pěšiny jsou skryté prostřed polí,
z nich zavoní nám mládí dech,
zde ztiší se i srdce, které bolí
a v marnost obrátí se žití spěch.

Je šťasten ten, kdo vrací se v ta místa,
kde štěstí poznal, když byl mlád.
A vzpomínka když provází ho čistá,
ten může domov vroucně milovat.

František Bukvaj, Vyznání Vysočině