Tento případ ztraceného muže je jeden z nejzpropadenějších.
V srpnu 1930 pětačtyřicetiletý Joseph Crater povečeřel v jisté newyorské restauraci, pokynul na rozloučenou svým přátelům a odešel. Venku si zastavil taxík, kterým odejel. Od té chvíle ho už nikdo nikdy nespatřil a ani o něm neslyšel.
Padesát let po něm pátrali. Vymýšleli různé teorie o jeho zmizení, ale k žádnému výsledku nedošli. Crater byl úspěšným soudcem Nejvyššího newyorského soudu, a tak byly prověřeny všechny osoby, které kdy soudil. Uvažovalo se o únosu, o spojení s mafií nebo dokonce o sebevraždě. Všechno pátrání však bylo marné a bezvýsledné. Pouze při prohlídce jeho bytu se našel náznak jakési stopy. K šeku, který zanechal své ženě, připojil poznámku. Poblíž šeku, vyplněného na značnou částku, na malý lísteček stručně napsal: „Jsem velmi unaven. S láskou Joe.“ Poznámka nemusela znamenat nic víc než obyčejný povzdech zapsaný na konci vyčerpávajícího dne. Ale mohla také znamenat mnohem víc.

(pokračování zítra)

(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)