Bylo jí přes devadesát let. Žila v malém domku na okraji města. S Boží pomocí byla soběstačná. Ale nohy nesloužily. A tak byla ráda, že se o berličkách pohybovala doma po bytě. Na ulici si netroufala. Nákupy a vše, co bylo třeba vyřídit ve městě, přenechávala na starost svým dětem.
Teď stojí u okna a vyhlíží, zda kolem nepůjde někdo známý. Syn má pozítří narozeniny. Bolavýma rukama, se vší pečlivostí, mu napsala krásné přání, vložila do obálky, nalepila známku. Ale na ulici, odnést ho do poštovní schránky, si netroufá...

H. M.

(pokračování zítra)