Vzpomínám si, jak jsem záviděl staršímu bratrovi, který dosáhl na kliku. Říkal jsem si: „Až se mi to jednou podaří, to bude štěstí!“
Jednoho dne se mi to konečně podařilo i bez malé stoličky a já byl skutečně šťastný...
Jenže starší bratr už v té době jezdil na kole, což jsem já zatím nezvládal. A tak jsem se znovu těšil na okamžik, kdy zvládnu jízdu na kole a budu konečně šťastný. Když se mi to podařilo, znovu jsem zažil ten krátký pocit štěstí, který skončil ve chvíli, kdy jsem uviděl staršího bratra, který...
Možná to znáte také. Pocit, že štěstí je tam, někde přede mnou, a když si pospíším, tak ho jednou určitě dohoním a pak ze mne bude konečně šťastný člověk.
Setkávám se s lidmi, kteří toho mají daleko víc než já, a přece nejsou šťastní. Znám slavné lidi, kteří každý rok dostávají prestižní ocenění, patří mezi VIP, a přesto místo štěstí prožívají deprese.
Mnoho lidí se spolu s ruským spisovatelem F. M. Dostojevskim domnívá, že „štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování“. Jako by to podle nich byl motýl, který vždy, když po něm saháme, přeletí na další květ.
Je to už pár let, co jsem se jednou zastavil a pochopil, že moje štěstí není v budoucnosti, ale vlastně ho mám na dosah ruky. Nemusím jen stále vyhlížet, ale mohu se radovat už teď. Jsem zdravý, mám hodnou ženu, šikovné syny, milující rodiče a spoustu přátel. Mám kde bydlet a můj neustálý boj s nadváhou dokazuje, že mi vlastně nic nechybí...

(pokračování zítra)

Pastorův blog, Advent-Orion 2010