(pokračování z minulého dne)

Chvíli jsem odolával, ale nakonec jsem podlehl. Té vůni a tomu pokušení prostě odolat nešlo. „Kousnu si jen jednou,“ říkal jsem si. Pak jsem kousl podruhé, potřetí... Než jsem došel k babičce, byl už chleba ohlodaný jak od myší.
Babička se podívala na chleba, pak na mne a poté uloupla pořádný kus kůrky. Podala mi větší díl a ten menší začala vychutnávat sama. Přitom na mě šibalsky pomrkávala.
Dnes ráno jsem si to chtěl po létech zopakovat. Objednaný chleba byl stejně měkký a chutnal skoro jako v těch hodně starých vzpomínkách. Vůbec nevadilo, že jsem ho nekoupil ve Lhotě u Vyškova, ale v Gerlachově pod Tatrami. Měl jen jednu chybu. Byl krájený. Přesto ta vzpomínka potěšila.
Zkuste si dnes vzpomenout na nějakou příjemnou chvíli, kterou jste prožili díky své babičce nebo dědovi, kteří si vás kdysi před léty brávali na prázdniny. A pokud máte vnoučata, můžete pro ně připravit pár pěkných prázdninových dnů u vás doma. Ať jednou, až budou v našich letech, mají na co vzpomínat.

(Pastorův blog, Advent-Orion 2010)