Příznaky toho, že se stav psychického vyhoření v daném případě začíná objevovat
Je tomu tak:
když se snažíme dělat stále více a více a přitom máme stále méně a méně radosti z práce;
když nám druzí lidé stále více a více „jdou na nervy“ a nemůžeme to již vydržet;
když bychom nejraději už nechali toho, co děláme (když bychom se z toho, co děláme, nejraději „vyzuli“);
když se cítíme jako řidič autobusu, který vozil do školy děti, a prohlásil: „Mám rád svůj autobus, mám rád cestu, kterou denně jezdím, avšak nenávidím každého školáka, kterého musím vozit“;
když nám dělá potíže odlišovat osobnost lidí od jejich činnosti, od toho, co dělají (např. když se chceme k někomu chovat uctivě a přitom vidíme, jak špatně – lajdácky – dělá to, co pro nás má udělat);
když jsme již sáhli k alkoholu, k práškům na spaní či k tabletkám na uklidnění, ke kávě, čaji, čokoládě či jiným drogám, jen abychom danou situaci „přežili“;
když nám už někdy „povolily nervy“, např. když jsme se na někoho rozkřičeli nebo když jsme propukli v bezmocný pláč;
když jsme znehybněli či ztuhli ve chvíli, kdy jsme měli něco udělat.

(Hořet, ale nevyhořet, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)