(pokračování z minulého dne)

Soukromým potěšením může být i časná ranní vycházka, kdy zbytek rodiny ještě spí, ale já bych už něco podnikla. Doma ovšem nic podnikat nemohu, protože bych někoho vzbudila a bylo by po potěšení. Někdy jsem vyběhla z domu v dlouhém plášti a kozačkách. Pod tím jsem měla už jen pyžamo, protože jsem nechtěla štrachat v prádelníku a dělat hluk. Prošla jsem se v blaženém osamění parkem, nadechla se svěžího ranního vzduchu, nemusela jsem odpovídat na žádné otázky a mohla jsem si myslet, na co jsem jen chtěla. Po cestě domů jsem za dvacku v kapse koupila v samoobsluze u nás na rohu čerstvé rohlíky k snídani a na chodbě domu jsem vytáhla ze schránky noviny. Miláčkové se zrovna probouzeli a vůbec si nevšimli, že jsem byla pryč.
Utajených potěšení můžu mít tolik, kolik si jich vymyslím. Ale to vy přece taky....

(Jedno potěšení týdně, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)