Pane, prosím, vyvaruj mě před tím,
abych při modlitbě klekal veřejně,
a doma si při ní seděl.
Prosím, vyvaruj mě před shovívavostí,
která pramení z duchovní pýchy.
Vyvaruj mě před obličejem plným starostí
s troufalou myšlenkou,
že jsem s nimi zůstal sám.
Prosím, vyvaruj mě před ohnutými zády před člověkem
a pod tíhou, kterou Ty za mě neseš.
Vyvaruj mě před pýchou domnívat se,
že jenom mně je svěřena celá Tvoje pravda.
Vyvaruj mě před důvěrností vůči Tobě,
jako bychom my dva chodili spolu do základní školy.
Vyvaruj mě před tím, abych drtil srdce mých bratří a sester,
zatímco já si to svoje chráním před jakoukoliv puklinou.
Mé srdce je pevné! Je ze žuly!
Pane, prosím, rozmělni to moje srdce na prach!
Ty tvoříš nového člověka jen z prachu!

(Samuel Martasek, Váza z křemene)