V současné době nám hrozí, že přes vlastní narcismus ztratíme schopnost vidět, co by lidem v našem okolí skutečně udělalo dobře. Zároveň přehlížíme i to, co bychom sami potřebovali. Jakmile totiž kroužíme jen kolem vlastních potřeb, nikdy nedosáhneme spokojenosti. Potřeby jsou jako sud beze dna. Jakmile ale odpoutám pohled od vlastního já a začnu se vciťovat do lidí ve svém okolí, takže mě samovolně začne napadat, co by jim udělalo dobře a co by jim přineslo radost, odvede mne to od otupujícího pocitu bezcennosti a nesmyslnosti. Dokážu někomu udělat radost. Dokážu něco ovlivnit. Dokážu zlepšit náladu ve svém okolí. Tím ovšem proměňuji i svou náladu. Potěším-li druhého člověka, začnu se sám více těšit ze života.

(Jak znovu najít radost?, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)