(pokračování z minulého dne)

A jak k tomuto stavu dochází? Díky studiu mnohých odborníků víme dnes již přece jen něco víc. Velkou „vinu“ na tom má neschopnost úspěšně řešit úkoly, které před člověkem stojí. Pokud takový člověk neustále zažívá neúspěch, „bere“ si to do té míry, že se nakonec vzdává boje. Přitom dolů to jde snadno, avšak dostat se z úzkosti a deprese je podstatně těžší. V nejhorších případech zasahují léky a lékaři. Pomáhá však i poznání, které výstižně vyjádřil žalmista: „Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!“
Rovněž je dobré, aby byl takovému člověku nablízku někdo, kdo sdílí totéž přesvědčení a naději a svým jednáním a laskavým chováním mu pomáhá vstát, udržet se na nohou a chodit.


(Není radost jako radost, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)