(pokračování z minulého dne)

Celkově se ukázalo, že každý má určitou představu o tom, co je moudré, kdo je moudrý, i o tom, jak asi moudrý člověk jedná. Někteří studenti se nedrželi přesně mých pokynů a o moudrosti se rozepsali:
„Představu o tom, co znamená být moudrý, jsem zřejmě přejal od lidí, s nimiž jsem se v životě setkal, a kterých si vážím. Domnívám se, že tato představa funguje v mém životě jako filtr. Když se s něčím setkám – třeba tak, že vidím, co lidé dělají – tak to prostě touto představou přefiltruji. A to mi řekne, jestli to je nebo není moudré.“
Setkal jsem se tak i s pojetím, které mi bylo osobně velice blízké: „Jsem křesťan. Pro mne je moudré to, co Pán Bůh dělal a dělá, co říkal a říká, jak jednal a jak jedná. Co to je, o tom se dozvídám z Bible i ze života lidí, kteří se snaží žít tak, aby ho svým jednáním a mluvením nezarmucovali. Snažím se žít taky tak. I když se mi to někdy nepovede, nevzdávám se a zkouším to vždy znovu a znovu.“
Platí tohle i o mně? Odvážil by se někdo z lidí, kteří mne dobře znají, říci něco takového o mně? Jsem alespoň trošku moudrým člověkem?

(O moudrosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)