(pokračování z minulého dne)

Kráčela jsem ulicí, poprchávalo a temnou noc prozařovaly světelné reklamy z výloh. Nechtěla jsem si jich všímat, ale bylo to těžké. Svítily odevšad, hrály všemi barvami a dovedly upoutat pozornost. Málem jsem nepostřehla červené světlo na přechodu. V tom množství světel jsem to výstražné znamení málem přehlédla! Že by to bylo jako s tou zářivkou?
Jsme tak zmámení vším tím hlukem kolem, že si tichého vrčení vůbec nevšímáme. Možná jsme tak zahlcení pokřikem reklam, diktátem módy a rámusem politických debat, že nám snadno unikne tiché nabádání.
Nejspíš je potřeba vyhledávat chvíle úplného ticha, aby člověk dokázal zaslechnout, nevrčí-li něco rušivého a nekazí poslech té krásy, kterou k nám mluví Bůh.

(O světle s Hanou Pinknerovou, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)