Žijeme ve světě bez lásky, bez pokoje,
kde radost znají snad už jenom děti…
Kde především je „mé“ –
a teprve pak „tvoje“ –
a odkud jenom rámus k nebi letí…
A tak tu žijeme – starostmi zahlceni,
v nich nemoc je nám dána do vínku…
Uprostřed davu v samotě uzavřeni –
a v srdci na štěstí jen matnou vzpomínku…
A tak tu žijeme…?
To přece život není,
to Bůh si nepřál, vdechujíc nám dech.
Byl plný lásky tenkrát při stvoření,
a chce dát pokoj do srdcí nás všech…
Žijeme ve světě bez lásky, bez pokoje,
kde radost je jen velmi křehký květ…
Tak pojďme nabrat z Ježíšova zdroje –
a lidem kolem sebe roznášet…

(Věra Gajdošíková, Chci Tě chválit…)