„On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat. Vždyť jej porodila tvá snacha, která tě tolik miluje...“ Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou.
(Bible - Rút 4,15-16)
Ruce prarodičů jsou jako konejšivé pohlazení oblíbené přikrývky. Obklopují nás a zahřívají na duši i na srdci a přitom nás chrání před zimou a ostrými hranami světa.
(Hanoch McCarty)
Kdo je to babička?
„Babička je paní, která nemá své děti a která má ráda děti jiných lidí. Dědeček je babička v mužské verzi. Vodí děti na procházku a mluví s nimi o rybách a podobně.
Babičky nemají nic jiného na práci než tu pořád být. Jsou tak staré, že už nemohou dělat těžkou práci nebo běhat. Už to je dost, když nás vezmou do obchodu, kde je houpací kůň, pro kterého mají vždycky spoustu drobných. Když nás vodí na procházku, zpomalí, když na zemi vidí listy nebo brouky. Nikdy neříkají: Pospěš si!
Většinou jsou tlusté, ale ne tak tlusté, aby se nemohly ohnout a zavázat si tkaničky. Babičky nosí brýle a legrační prádlo. Můžou si vyndávat zuby a dásně.
Babičky nemusejí být chytré, protože musejí odpovídat jen na otázky jako Proč se Bůh neožení? nebo Proč si psi nerozumějí s kočkami?
Když čtou pohádky, nepřeskakují a nezlobí se, když chceme číst pořád dokola tu samou.
Všichni by se měli snažit mít nějakou babičku, protože babičky jsou jediní dospěláci, kteří mají na děti trochu času.“ (povídalo jedno dítě)
(Rosa pro duši, Portál 2014)