Jednoho muže neustále trápilo zvonění v uších, otékaly mu oči a v obličeji byl zarudlý. Během tří posledních let chodil od jednoho lékaře k druhému. Jeden mu vzal mandle, jiný vyoperoval slepé střevo a další zas vytrhal všechny zuby. Dokonce se ve Švýcarsku nechal léčit kozími žlázami, ale nic to nebylo platné. Nakonec mu lékař řekl, že už nemá žádnou naději a že mu zbývá posledních šest měsíců života.
Ubohý muž přestal pracovat, prodal veškerý svůj majetek a rozhodl se, že zbývající část prožije naplno. Šel ke krejčímu a objednal si několik obleků a košil. Krejčí mu změřil krk a poznamenal si velikost šestnáct a půl.
Muž ho opravil a řekl: „Já mám ale patnáct a půl.“
Krejčí mu však opět naměřil šestnáct a půl.
Muž ale naléhal, že vždy nosil velikost patnáct a půl.
„Dobře tedy,“ odpověděl krejčí, „ale pak za mnou nechoďte, že vám zvoní v uších, otékají vám oči a rudne vám obličej!“


(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)