Někteří lidé před svou depresí kapitulují. Tvrdí, že se zkrátka nedá nic dělat. Nepřistupují k depresi jako k výzvě, ale přijímají ji trpně jako osud. Vzdávají to se sebou samými, případně před ní utíkají. Někdo uteče do horečnaté aktivity – říká se tomu agitovaná deprese. Jiný se ponoří do smutku a zůstane v něm vězet, aniž by proti němu hnul prstem. Verš žalmu se nám snaží zabránit v tom, abychom před depresí unikali. Unikat může vrabec, který umí létat, avšak pro člověka, jenž důvěřuje Bohu, je možnost úniku nepřijatelná. Člověk má bojovat. Mnich je ten, kdo bojuje po celý život. I deprese vyžaduje takový zápas, nejsme jí vydáni beze zbraně na milost a nemilost. Ne vždy ji sice zcela přemůžeme, ale dokážeme tlumit její účinky. A můžeme bojovat, abychom se s ní naučili žít.

(Duchovní lékárnička, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015)