Při popírání hněvu si odmítáme svoji zlost vůbec připustit. Někteří se dokonce upřímně domnívají, že hněv je nepřípustný, že se to „nemá“. Na tomto názoru lpí tak tvrdošíjně, že se vyhýbají sebemenšímu hněvivému projevu.
Namlouvat si, že jsme klidní, ačkoli uvnitř se možná dusíme zlostí, nic neřeší, pouze si tím „zaděláváme“ na pozdější výbuch.
Je mnoho lidí, kteří trpí psychickými a často i zdravotními problémy proto, že nejsou schopni vyjádřit své pocity zlosti, hněvu a agrese vhodným způsobem. Mnozí se obávají, že přímým vyjádřením těchto emocí, které od dětství pokládají za nepatřičné a „hodné ovládání“, by mohli přijít o lásku a náklonnost. Takto skrývaný hněv se však může změnit i ve zlost na sebe – depresi.
Proto je nutné naučit se s negativními pocity včetně hněvu vhodně zacházet. Pokud se naučíme pozitivně usměrňovat svůj hněv, ušetříme si řadu zbytečných sporů.


(Umění řešit konflikty, Advent-Orion 2013)