Můj pracovní den začíná ráno v osm v kanceláři ADRA Srí Lanka. Dlouho se tu nezdržím. Spolu se třemi zdejšími zaměstnanci se vydáváme na sever do distriktu Vavunyia. Po ukončení občanské války mezi Tamily a Singhálci v květnu tohoto roku pomáhá lidem bez domova, ve spolupráci s dalšími kolegy z Evropy, i ADRA Česká republika. Náš projekt má zajistit především dodávky nezávadné vody pro děti a staré lidi v oblasti.
„Ondru, rendru, mondru, nanku,“ učí mě při rozdávání hygienických balíků počítat srílanský kolega po tamilsku. Dál se v učení nedostaneme. Příčina je prostá. Na víc jak čtyři balíky hygienických potřeb nemá žádná uprchlická rodina nárok.
Slovo uprchlík zná až moderní čeština. První uprchlíci byli označováni počeštěným slovem z latiny – exulanti. První vlna exulantů podstupovala strastiplnou a často dlouholetou pouť někdy až do míst na opačné straně zeměkoule. Byl mezi nimi svého času také poslední biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komenský a třeba taky grafik a rytec Václav Hollar. Není však nutno v případě uprchlíků z českých zemí sahat tak hluboko do historie. Tragické události dvacátého století vyhnaly z naší země desítky tisíc lidí. Příroda se svými katastrofami nevyhnala z domovů tolik lidí jako vzájemná nenávist a fanatická posedlost vírou v jediný správný výklad světa s odporem k jinakosti druhých. Občanská válka na Srí Lance nebyla výjimkou…

(Kohouti kokrhají všude stejně, Advent-Orion 2012)