Protestantský kazatel se chystal provést křestní obřad. V přítomnosti baptistického kolegy se cítil při pokapávání hlavičky dítěte mírně nesvůj, a tak se rozhodl, že musí obhájit svůj postoj: „Když se v Bibli říká do, neznamená to vždycky „do“. Když tedy čteme, že Ježíš vstoupil do vody, nemusí to znamenat doslovný popis toho, že vstoupil celý do vody, tak jako Mojžíš nevstoupil dovnitř hory Sínaj, když je řečeno, že vešel „do hory“.
Na konci bohoslužby se zeptal, zda by chtěl někdo něco říci. Několik posluchačů podpořilo jeho vysvětlení. Pak se v zadní řadě postavil podsaditý Němec a řekl:
„Pane kacateli, pokud bych mochl njetzo dodat? Pyl jsem špatny tschlovek. A jsem motz rat, že tu dnes s fami mochu pyt. Nikty jsem držive moc Bibli nerozumel. Teť rozumim. Ktyž se f Bibli ržika, že Daniel pyl chozen do jamy se lfy, tak se tim mysli, že pyl plisko te jamy a ti lfofe cho nemohli chytit. A ktyž Bible ržika, že šidovske děti byly chozeny do ochnife petze, tak jenom staly plisko, aby jim nebylo zima. A chapu, že ktyž byl Jonaš v břžiše felryby, tak nebyl ufnitř, ale seděl na ni. S toho fypliva, še ktyž hržišnici jako ja umržou, nebudou chozeni do ochniveho jezera, ale pudou postavat pobliš, aby jim nebylo zima. A chapu to i o svatych, že nebudou ufnitř Svateho mesta, ale pudou moct koukat pržes hrady a uvidi, co se deje fevnitrž, aby věděli, o co pržišli.“


(Moderní podobenství, Advent-Orion 2015)