Známí odborníci tvrdí, že naděje pomáhá v boji s mnoha nemocemi. „Jsme jen na začátku cesty. Ještě jsme nedocenili dosah naděje ani nedefinovali její hranice. Naději považuji za nejdůležitější věc v procesu uzdravení. Naděje pomáhá některým pacientům žít déle a všem žít lépe.“ Autorem těchto slov je Dr. Jerome Groopman, profesor medicíny na Harvardské univerzitě. Těmito slovy končí svou knihu o terapeutickém významu existenciálního optimismu. Představuje v ní početné vědecky ověřené studie případů spolu se svědectvími o situacích, kdy šlo o život. Ukazuje, jak důležitou roli sehrává v procesu uzdravení naděje. Autor tvrdí, že i tehdy, když uzdravení není reálné, naděje zůstává zdrojem klidu a povzbuzení. Své teze ověřil svou třicetiletou profesionální praxí.
Dr. Groopman nenabízí žádné zázračné kúry. Nepředstírá, že naděje je magický elixír. Podle něj je však naděje něco víc než jen optimismus nebo pozitivní myšlení. Charakterizuje ji jako „povznášející pocit, který prožíváme, když okem své mysli vidíme cestu k lepší budoucnosti“. Naděje není slepá emoce ani oslnivá iluze. Neignoruje potíže. Naděje dává „odvahu postavit se tváří v tvář okolnostem a schopnosti zdolat je“.

(Jak čelit utrpení, Advent-Orion 2016)