M. Scott Peck ve své populární knize Nevyšlapanou cestou vypráví o velmi úspěšném obchodníkovi, s nímž se kdysi setkal. Jako nemanželský syn prošel několika nevlastními rodinami, kde mu nikdo neprojevoval lásku. V sedmnácti letech jej zavřeli do vězení za loupežné přepadení a po šesti měsících strávených za mřížemi si našel práci skladníka v jedné nejmenované firmě. V očích sociálních pracovníků nevypadala jeho budoucnost právě růžově. On se však během tří let stal nejmladším vedoucím oddělení v historii společnosti. Za dalších pět let si vzal svou spolupracovnici a založil si vlastní firmu. V době, kdy se setkal s Peckem, byl milujícím otcem, samorostlým intelektuálem, citlivým vedoucím a uznávaným umělcem.
Tento případ je pouze jedním z mnoha, jimiž se Peck zabývá. Ze setkání s lidmi, jako byl on, Peck vyvozuje, že kdesi v lidském nitru působí síla, o níž toho moc nevíme, která pomáhá udržovat naše tělesné i duševní zdraví. Neudivuje mě to (říká Peck, který v té době nebyl křesťanem), že onemocníme, nýbrž to, že nejsme nemocní častěji, a že se uzdravíme, třebaže bychom měli zemřít.
Nejúžasnější částí Peckovy knihy je závěr, v němž uvažuje o svých zkušenostech z psychoterapie. Když se snaží popsat, jaká síla ve vesmíru působí v náš prospěch, nenapadá ho jiné slovo než milost.
Doktor Peck zjistil, že tomu tak skutečně je. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Nepohltila a nikdy nepohltí!


(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)