Řeka v poušti
Cestovatel zabloudil v poušti a zoufale hledal vodu. Vlekl se s námahou na vrcholek duny, pak na další a ještě na další, v naději, že někde zahlédne nějakou studnu.
Díval se stále všemi směry, ale marně.
Když se potácel dál, zakopl o suchý keř a upadl na zem. Zůstal ležet jak dlouhý, tak široký a neměl už sílu vstát, ani chuť bojovat, ani naději, že tu hroznou zkoušku přežije.
Zatímco tak bezbranně a nešťastně ležel, uvědomil si najednou, jaké je v poušti ticho.
Na všech stranách vládl majestátní klid, který rušil jen tichounký šelest, který bylo schopné slyšet jen to nejcitlivější ucho v tom nejhlubším tichu: zvuk tekoucí vody.
Zvuk v něm oživil naději, takže vstal a šel dál, dokud nedošel k potůčku průzračné a chladné vody.
