Ancistrus je velmi sympatická akvarijní ryba. A ne tak svým vzhledem, protože vypadá jako kříženec červa s pulcem. Spíše však tím, že je stejně jako já v podstatě vegetarián – živí se řasami, které v akváriu rostou snad úplně všude. V odborných příručkách znalci píší, že jeden exemplář tohoto druhu dokáže udržovat v čistotě 200litrové akvárium.
Protože to je přesně velikost mé domácí vodní nádrže, pořídil jsem si pro jistotu ancistrusy hned dva. A skutečně – řasy jim chutnají a zkonzumují jich úctyhodné množství. Jenomže řasy nemizí tam, kde bych to potřeboval já, ale na místech, kde je jejich zelený porost přímo žádoucí. Chvilku jsem si myslel, že dělám chybu ve výchově, ale pak mi došlo, že je to nesmysl – copak jde vycvičit rybičku s takovým maličkým mozečkem? Důvody budou jiné.
A protože jsem zavrhl i to, že ancistrusové mají nějaké své vlastní výtvarné řešení akvária, pravda bude asi taková, že někde jim řasy chutnají více a jinde zase méně. A mně tedy nezbude, než ty méně chutné odstraňovat škrabkami a dalšími akvaristickými udělátky.
Občas mě ale přece jen trochu zamrzí, že se ty rybičky nechtějí aspoň někdy překonat a dělat to, k čemu jsou vlastně určeny. Čistě jen z vděčnosti za to, že jim svítím, ohřívám za drahé peníze vodu anebo je jen tak z rozmaru nespláchnu do záchodu.
Kolik lidí přece dělá v životě ze stejných důvodů mnohem nepříjemnější věci v naději, že se zavděčí svému okolí a nejčastěji Pánu Bohu. Dělají to přes to, že Pána Boha nikdy ani nenapadne, aby se na nás díval stejným pohledem jako já na své ancistrusy.
Má nás přece rád, a tak si jeho náklonnost není třeba kupovat.

(bjt)