Jeden mladý muž si „pustil pusu na špacír“ a o svém starším druhovi rozšířil nepravdivou zprávu. Tím způsobil mnoho nepříjemností. Časem se mu to rozleželo v hlavě a velmi toho litoval. Proto šel a prosil ho za odpuštění.
Starší muž omluvu velkoryse přijal, ale chtěl, aby si mládenec uvědomil dosah svého skutku. Vzal ho proto za rameno, do druhé ruky uchopil malý polštářek z pohovky a mladíka vyvedl ven na blízký pahorek. „Co chcete dělat?“ kroutil mladík hlavou nad počínáním svého druha. Venku foukal tak silný vítr, že si oba muži museli přidržovat cípy svých kabátů, a stát na kopci v ostrém větru bylo velmi nepříjemné.
„Tady máš nůž a rozřízni polštář!“ přikázal starší. Mladší poslechl. „A teď všechno peří z polštáře vyklepej!“ Vítr lehounká peříčka lačně uchopil, zatočil s nimi nad jejich hlavami a vzápětí je roznesl do širokého okolí. Během chvíle bylo peří po celé vesnici, na chodnících i mezi ploty, nebo v trávě po zahrádkách.
„A nyní jdi,“ pravil starší muž, „všechno peří zase sesbírej a vrať zpátky do polštářku!“
„Všechno?“
„Všechno.“
„To ale přece není možné,“ namítl nejistě mladý muž. Starší se na něho laskavě podíval a řekl: „Já vím. Jistě, že jsem ti odpustil a zapomenu. Ale chtěl jsem ti pro tvé poučení ukázat, jak tomu je s rozšířenou pomluvou. Nikdy už nedokážeš svá zlá slova pochytat zpět...“

(Zdroj - internet)