Jako lidé opravdu nemáme rádi výzvy ke skutečnému pokání. Nechceme se vlastně vzdát hříchů, které máme tak rádi. Zastáváme proto raději povrchní přístup, který vtipně a satirickou formou vystihuje David Head ve fiktivní modlitbě:
„Náš laskavý a pohodový Otče. Tu a tam se proviníme našimi špatnými rozhodnutími. Je to ale většinou tím, že si nežijeme moc dobře – nic jsme nezdědili, život se zaopatřuje tak těžce, je na nás kladena spousta nároků. A tak v daných podmínkách děláme to nejlepší, co můžeme. Dáváme si pozor, abychom dodržovali základní pravidla slušného chování a žili jako normální dobří lidé. Proto buď prosím, Pane, mírný k našim nepříliš častým chybám. Přiznávej se k těm, kdo připouštějí, že nejsou dokonalí – vždyť přece zaslibuješ, že nám budeš neomezeně odpouštět. A jako shovívavý rodič nám dopřej, ať dále žijeme šťastným a bezproblémovým životem.“
Většina lidí by ráda slyšela právě tato slova. To však nebylo poselství Jana ani Ježíše. Pro ně je hřích závažný a smrtelný, je třeba se ho vzdát.


(Marek, Advent-Orion 2017)