Když jsem tento dopis psal, nešlo mi však ani tolik o viníka či postiženého, jako jsem se chtěl přesvědčit, zda vám na mně ještě záleží. Díky Bohu, nezklamal jsem se. Ještě víc mě však potěšilo, jakou radost z vás měl Titus. (SNC)
(Bible - Druhý list Korintským 7,12.13)
Zklamání je jako zmrzlá ruka. Může se vyléčit, ale pořád bolí.
(Thomas Mann)
K čemu to je?
Možná jste zvyklí obejít se bez velkých projevů náklonnosti, ale zároveň vás to rozčiluje. Můžete dokonce působit jako citově chladní, ale to jen proto, že jste se přizpůsobili představě, že žijete ve světě, kde lidé nerespektují vaše city. Pokud máte toto schéma, můžete být natolik zvyklí na pocit citové deprivace, že deprivaci očekáváte, i když k ní nedochází. Tím pádem jste neustále rozhořčeni. Jsou chvíle, kdy se zlostně oboříte na milovaného člověka za to, že vás zanedbává, a to ho šokuje. „Co jsem udělal špatně?!“ A možná vás upozorní na chvíle, kdy vám projevuje náklonnost, ale vy to nevnímáte.
Zkušenosti z dětství. Pokud s vámi rodiče nebyli emočně sladěni, možná vám poskytovali dobrou fyzickou péči, ale bez emočního pouta - nedokázali vnímat vaše citové stavy nebo na ně vhodně reagovat. Pokud vaši rodiče neradi projevovali svoje emoce a neprojevovali vám mnoho náklonnosti, mohlo vás to zraňovat, rozčilovat a urážet. A možná jste vzdali snahu získat pozornost a říkali si: „K čemu to je?“, ale přesto vás to bolelo.
(Překonejme návyky, které nám brání v růstu, Portál 2024)