Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo. Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.
(Bible - Kazatel 3,15-17)
Nechci být, Pane, mezi těmi, kteří „křiví právo". Dej mi, prosím, svou moudrost, ať nikomu nekřivdím. Ani Tobě.
(Vlastimil Fürst)
Na místě práva svévole
Když jsem jako kluk uviděl sochu se zavázanýma očima a s váhou v ruce a slyšel, že představuje spravedlnost, nechápal jsem. Ptal jsem se: „Proč má zavázané oči?"
Šalomoun se pokusil najít smysl svého bytí nezávisle na Stvořiteli. Neúspěch v tomto pokusu ho znovu vrací k Bohu. Jedním z důvodů byla absence spravedlnosti. Král zděšeně zjišťuje, jak je právo v jeho zemi pokřivené, a sebekriticky si také uvědomuje, že na tom mu svůj podíl.
Dnešní doba není o nic lepší. Také můžeme konstatovat „na místě práva - svévole, na místě spravedlnosti - svévole". Pokud vypustíme existenci absolutní spravedlnosti, kterou Šalomoun vidí v Bohu a jeho soudu, pak se možná přidáme k Šalomounovi, který o období, kdy hledal smysl života bez Boha, konstatoval: „Pomíjivost, samá pomíjivost!" (Kaz 1,2)
Často slýchám, že jsem slaboch, když k životu potřebuji víru, kterou někteří přirovnávají k „berličce". Každý, kdo někdy potřeboval skutečnou berli, ví, že je lepší chodit s ní než bez ní sedět doma. Jsem rád, že mohu věřit, že Bůh jednou narovná právo a dá milost všem, kteří hledali spravedlnost.
(Vydrž, stojí to za to!, Advent-Orion 2017)